|
DATUM: 10.09.2011
Možná to zní neuvěřitelně, ale až letos jsem poprvé startoval na populárních Sudetech. O závodě jsem toho slyšel hodně a několikrát jsem se na start chystal. Z různých důvodů mi to ale vyšlo až letos. Loni na podzim jsme se při týmové schůzi vsadili, že společně objedeme dlouhé Sudety. Pro někoho to byla sázka nevelkého významu, pro někoho příprava na dlouhý a nelítostný boj s náročným terénem. Pro všechny to ale znamenalo, že nebude možné se z této sázky jen tak vymluvit. Trať dlouhá takřka 120km vede v náročném terénu a je obohacena o několik velmi náročných úseků, které prověří každého závodníka. Všichni jsme ale byli odhodláni se dostat až do cíle. Já jsem letos absolvoval prakticky všechny závody Českého poháru, takže tento závod mi stačilo dojet nějak slušně do cíle. Nyní už se soustředím především na poslední závody Galaxy série, takže jsem toto bral i jako dobrý trénink. Ještě jsem zapomněl zmínit, že jsem do závodu startoval na novém kole. I když úplně nové není. Můj celoodpružený Top Fuel má již nového majitele a zbytek sezóny absolvuji 29“ kole SUPERFLY z GARY FISHER COLLECTION. Není to sice full, ale je to 29er, takže podle mě dobrá volba. Na start jsme se vydali ve složení: Já, Michal Prokop, Kuba Strach, Kuba Regula, Lukáš Hašek a Honza Vaněček. Především pro Honzu to byla obrovská výzva a ani já jsem si nebyl úplně jistý tím, zda se dostane do cíle. Čísla nám v pátek vyzvedl Michal, takže jsme si je měli předat až ráno na startu. Tam jsme trochu zmatkovali a už jsem ani nedoufal, že stihnu start. Ještě dvě minuty před startem jsem neměl startovní číslo ani čip. Už jsem přemýšlel jak to udělat, abych mohl jet. Podívejte se, jak to nakonec dopadlo...
Na poslední chvíli jsem uviděl Lukáše, který mi rychle podal sáček s čepem a číslem. To byl první člověk, který mě ten den zachránil. Okamžitě jsem se vydal do první řady, ze které jsem měl startovat. Zbývala minuta do startu. Zařadil jsem se tam a vedle mě stojící Trunda mi okamžitě začal pomáhat s nasazením čipu. Já jsem si přidělal číslo jen na dva pásky, na víc nebyl čas. 15 vteřin... Lístky na jídlo jsem si strčil pod lacl kalhot a za pět vteřin už jsem slyšel výstřel. Stihl jsem to asi jen díky Trundovi, kterému musím opravdu moc poděkovat. Začátek závodu byl čtyři kilometry do kopce. Aspoň jsem se trochu zklidnil z příhody s číslem. Pak už jsme vjeli do terénu. Z počátku nic náročného. Vůbec prvních třicet kilometrů bylo hodně rychlých. Takovým tempem by jsme to celé objeli za necelé čtyři hodiny. To se ale mělo naštěstí během chvíle změnit. Rozdělení tratí a hned následovala první technická pasáž. Začalo to stoupáním, které se náhle zlomilo do první techniky z kopce. Tak jsem si představoval správné Sudety. Byla to paráda. Průměrná rychlost okamžitě začala klesat, ale zábavnost závodu stoupla o 100%. Tak to bylo stále dokola. Prudké výjezdy a náročné sjezdy se pravidelně střídaly a občas byly ještě proloženy nějakou vychytanou technickou pasáží po kořenech v lese. Jedním z nejznámějších úseků je sjezd cesty u Václava. Bylo zde dost fanoušků a tak jsem to tam vyslal dost neohroženě. Od jednoho fanouška slyším: „Podívej jak letí na tom hardtailu“ – asi bude něco pravdy na tom názvu SUPERFLY. Nebo spíš SUPERLETEC ??? Úplně bez problémů. Pokračoval jsem dále. Popisovat celou trať nemá smysl, protože ta se musí zažít. Co se mi velmi osvědčilo byly nové pláště Bontrager 29-2 navrhnuté pro 29“ kola jako perfektní univerzál. Ty pláště držely ve všech podmínkách, ať bylo sucho nebo bahno. Jestli pro mě existuje univerzální guma, tak je to tahle. Asi na šedesátém kilometru se mi podařila zajímavá věc. Jedu to poměrně rychle po rozbitém sjezdu, závodníci přede mnou uskakují z cesty a najednou to strašně píská a zadní brzda skoro nebrzdí. Elixir v brzdách se prostě uvařil. Musím zastavit a kotouč chladím vodou. Trocha páry jak z lokomotivy a jedu dál. Těžko říct, jestli je to způsobené větší náročností 29“ kol na brzdy nebo jsem prostě moc brzdil. Míň brzdit ale v tu chvíli stejně nešlo. Jel jsem dál. V tomhle závodě jsem si chtěl užít parádní terén a vůbec celý závod. Poprvé v letošní sezóně jsem si stavěl i na občerstvovačkách. Řídím se pravidlem, že aspoň jeden závod v sezóně si má člověk vychutnat na pohodu. Nemůžu to moc porovnávat, ale pochybuju, že někde mají lepší občerstvovačky než na Sudetech. Pak jsme přišli na to, že je nás víc s podobným přístupem. Třeba Lukáš Frýba, který tak jako já vezl Superfly od Gary Fishera. A další Superfly se k nám přidal zásluhou Honzy Šťastného. A už jsme byli tři. Jeli jsme spolu od bufetu k bufetu. Pak všichni začínali mluvit o Hvězdě. To je nejznámější a nejnáročnější místo celého závodu. Znal jsme ho jen z videa, ale byl jsem odhodlaný to tam poslat. Ve stoupání na hvězdu nám fandil sám démon Jarda Kulhavý. A bylo to tu... Začátek nebyl až tak náročný a v pohodě jsem ho sjel. Pak jsem ale uviděl, jak to přede mnou lehlo a musel jsem zastavit. Fanoušků tam bylo požehnaně. To jsem ještě u nás na maratonu neviděl – plný les lidí. Kluci do toho šli odhodlaně, ale nevyšlo jim to. Naštěstí jsem zastavil ještě nad začátkem toho nejlepšího, jen se tam nedalo nasednout na kolo. Lidé na mě křičeli, že to dám. Tak jsem na ně zařval, že JO. Vynesl jsem kolo pár metrů zpátky, opřel se o strom, nacvakl se do pedálů a poslal to tam... Fanoušci z toho byli nadšení a mohutně mě podporovali. Ani mi to nepřišlo jako velká vražda, ale množství lékařů kolem hovořilo za všechno. No a dal jsem to bez ztráty kytičky. Hodně lidí se zde rozbilo, protože kombinace kamenů, bahna, kořenů a do toho stromy kolem udělaly své. Ale vyšlo mi to a to je hlavní. Pak už jen dva menší kopce a hurá do cíle. Celý závod jsem dojel v čase 6:30:04 na celkovém 74.místě. Závod jsem nejel úplně naplno ale dobře jsem potrénoval a fakt jsem si to užil. Michal Prokop dorazil jako nejlepší závodník našeho týmu dvacet minut předemnou. Čtvrt hodiny po mě dorazil Kuba Strach. V týmové soutěži jsme tak obsadili pěkné 9.místo pro ATOMBIKE TREK RACING TEAM. Když vidím, jaké týmy jsou před námi, tak je to pěkný výsledek. Lukáš a Kuba pojali závod ještě více pohodově než já a v cíli jsme na ně čekali skoro tři hodiny. Kdyby mi nevolali z tratě, tak už bych jinak asi vysílal horskou službu je hledat. No a Honza? Ten to dokázal objet a ještě na cílové rovince rozhodl o tom, že nebude posledním naším závodníkem v cíli. Ale to by bylo na dlouhé povídání a možná ani nesmím říct, proč to tak bylo :-) Každopádně jsme to všichni dokázali a dostali jsme se do cíle. Já jsem spokojený, protože jsem v konečném pořadí Českého poháru v MTB maratonu obsadil konečné 8.místo v kategorii Elite. Před sezónou jsem chtěl být do desátého místa a to se mi podařilo. Můžu být spokojený. Za týden startuju v dalším závodě Galaxy série v Soběslavi. Co do náročnosti profilu to bude asi jako rozdíl mezi horskou a rovinatou etapou. Tak držte palce... :-)
|
RALLYE SUDETY 2011 - ČP MX no.5
HLAVNÍ PARTNEŘI
PARTNEŘI
